★ DEER ISLE ★

Oле́ний о́стров [Olényj óstrov], Jelení ostrov

Ostrov pod správou USA patřící ke státu Aljaška.

v1.1 by Provaz & TheRoboX & ANDAKIN

Měna:

Úřední jazyk:

Dominantní náboženství:

Populace: 

 

Časové pásmo: 

Nejvyšší hora: 

Rubl/Dolar

Ruština, Angličtina, Čeština*, Slovenština*

*Černaruské jazyky

69% Pravoslavná Církev, 12% Protestanti,

0.021349274% Svědci Mírovcovi

1 953 Rusové, 1 438 Černarusové, 971 Američané, 228 Poláci,

94 ostatní

UTC +12

Katahdin (706m. n. m)

Zeměpisná poloha: 

900 kilometrů jižně od Aleutských ostrovů.

gg.png

Jediné místo, kde Císařský hřbet vyčnívá nad hladinu moře.

 

Život:

Obyvatelé ostrova byli převážně rybáři, lovci, koželužníci a dřevorubci. Během studené války k nim přibyli vojáci a vědečtí pracovníci. Postupem času se i díky turistickému ruchu a možnostem farmaření a lovení počet obyvatel rychle zvyšoval. Největší přírůstek zaznamenal Deer Isle v devadesátých letech, kdy v ruské televizi slavila úspěch reality show Óстров порока (Ostrov neřesti) a po odvysílání série světoznámého pořadu Survivor (Kdo přežije) z roku 2008, který se zde natáčel. Zároveň s tím vláda zpočátku sponzorovala lidi, kteří se na ostrov rozhodli přestěhovat.

 

Obchod:

Deer Isle, neboli Jelení ostrov, si získal svůj význam díky turistickému ruchu, exportu a přírodnímu bohatství. Nejvýznamnější položkou exportu je rybolov společně s vývozem vzácných kovů, zlata a drahokamů. Oblast je vyhlášená pro velkou populaci jelenů, jejichž přítomnost propůjčila nejen samotný název celému ostrovu, ale i příležitost k obchodu, jelikož jejich kůže a maso jsou velice cennými produkty, a to i přes to, že jejich populace od osídlení ostrova několikanásobně klesla.

 

Stručná historie ostrova:

První osadníci sem dorazili na počátku 19. století z Kamčatky a Aleutských ostrovů. Noha člověka na ostrov vkročila ale již dříve. Bylo zde nalezeno několik pokladů pravděpodobně po japonských pirátech či španělských privatýrech z předešlých staletí. Ty dopomohly k vybudování prvních osad.

Ostrov v roce 1867 odkoupily USA spolu s Aljaškou.

 

Během Rusko-Japonské války byl r. 1903 darován spolu s finanční podporou Japonsku a o necelý rok později byl ostrov obsazen Ruskem, konkrétně tedy černaruským kontingentem, bojujícím pod vlajkou tehdejšího Ruského impéria. Válka jinak pro Rusko neprobíhala nejlépe. Ztratilo své loďstvo a ostrov tak byl do konce války odříznutý. Odolal několika japonským útokům. Přetrval tak pod ruskou kontrolou a to i po válce. Většina černaruského oddílu zde dobrovolně zůstala jako posádka a přivedla sem i své rodiny. Zde byl totiž relativně klid od všech těch revolucí a „Velké války”. Socialismus však ve dvacátých letech 20. století došel až sem.

 

Ve třicátých letech se vztahy dvou mocností opět vyostřily, ale ostrov pro Japonce nebyl tehdy příliš atraktivní. I na něj by ale došlo, kdyby mocnosti dříve nepodepsaly příměří.

Na strategické hodnotě nabral až po druhé světové válce, kdy zde byla nalezena ropa. Až tehdy Sověti do ostrova začali více investovat, aby z přírodního bohatství vytěžili maximum.

V průběhu studené války zde vybudovali několik důlních, vojenských a vědeckých zařízení.

 

S rozpadem Sovětského svazu zde roku 1991 proběhly demokratické volby, kde se rozhodovalo, zda ostrov připadne Ruské Federaci, USA, Černarusi, nebo se úplně osamostatní.

Výsledky byly velice těsné, ale ve prospěch RF a tak to zůstalo na dalších dvacet let.

 

Poslední půlka dekády historie ostrova pod ruskem byla celkově kontroverzní.

Proběhlo zde hned několik epidemií, povětšinou na venkově a zázrakem se žádná nedostala z ostrova. V té době také za “záhadných okolností” zmizelo či zemřelo několik osob, převážně novinářů. To vyvolalo nespočet konspiračních teorií, např. že viry pochází z laboratoří na ostrově, a byly vypuštěny záměrně.

Jelikož byl ostrov relativně důležitým přístavem blízko ameriky, začaly se o něj v roce 2010 zajímat USA. Hrozily Rusku sankcemi a vlastním vyšetřováním.

Ani jedna ze zaujatých stran ale nechtěla další politický debakl, jako rok předtím ohledně Černarusi, a tak byl 1.1 2011 ostrov, po více jak sto letech, předán zpět do správy USA. A po nějakém vyšetřování bylo ticho po pěšině.

Gesto to bylo spíše symbolické, protože dle některých informací zde pouze obě mocnosti začaly na výzkumech spolupracovat, pouze diskrétněji. Naopak stoupl počet nezvěstných osob.

To se chystala prověřit OSN, ale vyšetřování bylo neustále odkláno a v druhé polovině roku 2013 bylo úplně zrušeno kvůli globální pandemii, se kterou ovšem tyto události neměly žádnou spojitost.

☣ PANDEMIC LORE ☣

 v1.4DI by Provaz (upraveno pro Deer Island Roboxem a Provazem)

 

16. srpna (augusta) roku 2013 bylo skupinou lovců nalezeno zachovalé tělo pravěkého člověka, které částečně odkrylo ustupování ledovců v divočině poloostrova Tajmyr na Sibiři.

Na místo se vydala mezinárodní expedice, která odhadla stáří těla na 11 000 let. Jde tak o nejstarší takto dochované tělo, které bylo objeveno. Pojmenováno bylo “Děda Mráz”, což se jistým severním zemím moc nelíbilo. Tak se název změnil na “Sid”. Tělo bylo následně převezeno do Moskvy, kde bylo připraveno k vystavení v místním muzeu, k čemuž došlo už měsíc po nálezu.

 

Jenže Sid byl nositel dosud neznámého viru. Všichni, co s tělem manipulovali, včetně členů expedice z několika koutů světa, se jím nakazili a nevědomě jej šířili mezi kolegy, příbuznými a jejich okolím.
Virus byl ale objeven až po měsíci, kdy už byl rozšířen zhruba v polovině světa. Okamžitě se vytvořily karanténní oblasti, značně se omezil obchod a turismus, a samozřejmě se začalo s výzkumem vakcíny. Virologové tento virus pojmenovali H4N7-Z. Církve to považovaly za apokalypsu či boží trest. Většina těžce zasažených zemí vyhlásila stanné právo na dobu neurčitou.

I přes veškerá opatření se virus rozšířil i do zbytku světa. Dva měsíce po vypuknutí pandemie už slovem “karanténa” byly označované celé budovy, ulice, části měst, ostrovy a v některých případech i celá velkoměsta!

Světová zdravotnická organizace (WHO) zjistila, že jen asi 10% z tisíců testovaných je z neznámých příčin úplně imunní. Také byl vystopován zdroj viru, “Sid”. Ten byl na popud OSN převezen do speciálních, přísně střežených, laboratoří za městem. Tam začal další výzkum vakcíny. OSN tam také, po dlouhých dohadech s Ruskem, vyslalo vlastní lidi, ale výzkum se ani nadále nedařil, zčásti kvůli špatnému přístupu ruské strany.

Virus dostal název “Sibiřská chřipka”.

 

V ulicích se začaly šířit graffiti, plakáty a letáky s nápisy ZOMBIE, za což buřiči nakažené mylně označovali (vysvětlení pojmu níže), a hesla osočující vlády a WHO ze lží, což vyvolávalo ještě větší nepokoje. OSN tedy vydalo prohlášení, že výzkum vakcíny je na dobré cestě, což byla lež, ale na zklidnění situace zčásti postačila.

Případy mizejích lidí začaly přibývat. Vyšetřování odhalilo jen to, že se po nemocnicích po celem ostrově pohybovaly osoby s falešnými doklady a pacientům slibovaly experimentální léčbu. Často zmizely i osoby, které tuto léčbu prokazatelně odmítly.

 

Tři měsíce od vypuknutí pandemie se H4N7-Z už neměl kam a na koho šířit.

Virus se u infikovaných sice už dál nevyvíjel, ale ani neustupoval. Karanténní oblasti byly přeplněné. Bylo na denním pořádku, že se několika infikovaným podařilo utéct a usmrtit několik lidí. Tyto situace se většinou daly rychle vyřešit ať už pochytáním nebo usmrcením infikovaných.

Podobné příhody OSN nechtěla nadále tolerovat a začalo se jednat.

 V naději pro infikované už většina expertů vůbec nevěřila, byly to “ztracené případy”.

Bylo odhlasováno drastické řešení, které mělo lidstvo posunout do nové éry, počínajíc rokem 2014.

Tím řešením byla Likvidace všech nakažených.

Aby měl svět klidné vánoce, začalo se s tím po celém světě hned další den, kdy to byly přesně 4 měsíce od nálezu Sida.

 

Bylo 16.12.2013 9:00 ráno Ženevského času.
Nastal "Den Z", jak mu někteří později říkali.

Velení vojenských sil po celém světě začala s touto “očistou” zhruba ve stejný čas.

 

Na Deer Isle, kde bylo ještě 15.12., se s tím začalo v 8 hodin večerních místního času.

Zprvu to šlo hladce a koordinovaně. Situace se ale hodně rychle vymkla kontrole, nakažení ve vrcholném stádiu nemoci unikli, nebo spíše byli vypuštěni. Byly spatřeny osoby, jak nakažené vypouští na svobodu. Pravděpodobně nějací “ochránci práv nakažených”, i takoví se našli, příbuzní nakažených, nebo i vojáci, kteří očistu nepovažovali za morální. Byli ale dosti organizovaní a byli po celém světě. To byla pravděpodobně hlavní příčina začátku konce.

 

Boj o přežití začal.

Infikovaných bylo mnoho a roztroušené týmy vojáků a policistů neměli šanci je zastavit.

Nejkrvavější byla první hodina, tisíce lidí zmasakrováno.

Začala se narychlo organizovat evakuace přeživších po vodě, ve vzduchu i po zemi.

Mezitím se část armády pokoušela infikované zatlačit, ale ti neustupují, ani se neunaví.

Po osmi hodinách bojů se ta hrstka přeživších vojáků stáhla, nebo dezertovala.

Přísun elektřiny do měst trval až do druhého dne večer, kdy definitivně nastal “blackout”.

 

Všechny evakuační lodě zmizely na moři už v prvních hodinách události.
Vrtulníky z evakuačních táborů létaly nad moře ještě několik dní, dokud se nepřerušilo spojení.

Podařilo se evakuovat jen zlomek přeživších.

Mnozí už dříve, nebo až při tom chaosu, opustili města a odjeli na venkov, uprchli do divočiny, nebo se ukryli v podzemních úkrytech.


 

Mnoho lidí zneužilo této situace a okrádalo nebo rovnou zabíjelo druhé.

Vytvořily se celé skupiny přeživších, dobrých i špatných, vojenských i civilních. Na souši i na moři.

Jejich počet se ale časem redukoval, ať už kvůli nemocem, nedostatku potravin, střetu s infikovanými nebo jinými skupinami.

Mnoho na moře evakuovaných, kterým na lodích začaly docházet zásoby, se vrátilo a zkusilo štěstí na souši.

 

Později přece jen vznikla různá společenství přeživších v menších vesnicích, ohrazených areálech, které se podařilo vyčistit od infikovaných, nebo si vybudovali vlastní osady. Hlavním zdrojem obživy se stal lov, sběr zásob a agrikultura. Některé osady mezi sebou navázaly obchodní vztahy, ale některé dokonce mezi sebou i válčily. Proto nikde nebylo bezpečno. Neustále hrozilo nebezpečí nejen od toulajících se infikovaných, ale i od ostatních přeživších. Díky tomu mnoho takových míst zmizelo a bylo zapomenuto.

Na ostrově již nezůstalo mnoho přeživších, pokud vůbec nějací.

 

Dětem narozeným po Dni Z se začalo říkat Generace P, jako generace Pandemická, nebo generace Přeživších. Imunita je taktéž dědičná, byť jen od jednoho rodiče. V této nové době už musí být pochopitelně imunní oba.

 

Deer Isle poté

Většinou to byla Černaruská část obyvatelstva, která se odmítla z ostrova evakuovat. Raději zůstali a pokusili se svůj domov ovládnout. To se jim časem celkem dařilo, hlavně díky armádě a plukovníku Adamovičovi, který jí velel. Stala se z toho spíše vojenská diktatura. Vládl své Nové Černaruské Republice z několika základen po celém ostrově.

Při jednom přesunu mezi základnami v polovině roku 2014 byl ale jeho konvoj přepaden a všichni do jednoho byli pobiti neznámým nepřítelem. NČR se bez jeho vedení rychle rozpadla.

Kdo za to mohl není jisté. Pravděpodobně, skupiny obyčejných přeživších, které Plukovníkův režim utlačoval? Nomádi z divočiny, piráti nebo snad ti záhadní muži v černém, o kterých se ale s jistotou neví, zda opravdu existují?

 

Píše se rok 2015.

Na ostrov po moři poslední dobou přichází více a více lidí. Je to hlavně díky obchodníkům, kteří na ostrov připlouvají z menší obchodní flotily, která tuto část pacifiku brázdí.

Na svých cestách po přístavech vypráví o tomto ostrově jako o příležitosti začít nový život. Lidé se sem dopravují na vlastní pěst nebo přímo s obchodníky.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Příklad na veřejnosti vyvěšených brožur:

POZOR CHŘIPKA

HLAVNÍ PŘÍZNAKY CHŘIPKY

1. Kašel

2. Červené a černé fleky na kůži

3. Silné krvácení z nosu, uší a očí

4. Svalové křeče

5. Zhoršená schopnost myslet

6. Zhoršená koordinace rukou a nohou

7. Chuť na lidské maso

JAK SE PROTI CHŘIPCE BRÁNIT

1.  Jezte hodně ovoce a zeleniny

2. Kloktaní alkoholem čistí ústní dutinu

3. Myjte si ruce nejméně 30 sekund

4. Vyhýbejte se kontaktu s nakaženými

 

Průběh nemoci u jedince infikovaného Sibiřskou chřipkou H4N7-Z:

-Týden od neinvazivního kontaktu s infikovaným se pozvolna dostavuje kašel.

-Po třech týdnech se začínají po celém těle objevovat svědivé, černé a červené fleky.

-V osmém týdnu se přidává krvácení ze všech dutin.

-V devátém týdnu přicházejí svalové křeče.

-V jedenáctém týdnu začínají z důvodu krvácení do mozku odumírat některé jeho části, což zapříčiní zhoršení koordinace končetin, zraku a schopnosti myslet. Začínají se také projevovat první náznaky agrese a sklony ke kanibalismu. Z bezpečnostních důvodů se infikovaní od této fáze nemoci zavírají odděleně od ostatních pacientů. Infikovaní se nenapadají mezi sebou, ale útočí pouze na imunní jedince a zvířata, která virus sice nenapadá, ale může být jimi přenesen. To byl pravděpodobně jeden z faktorů, proč se virus tak snadno roznesl do světa navzdory veškerým snahám o zastavení jeho šíření. Později většina infikovanýmii zraněných zvířat zemřela v důsledku infekce či vykrvácení.

-Mezi jedenáctým a dvanáctým týdnem se agresivita ještě zvýšila. V týdnu třináctém agresivita infikovaných dosahuje vrcholu a zcela zmizí schopnost komunikovat, kvůli odumření určitých částí mozku.

V této fázi už se jim ani nedá říkat lidé.

V pozdních fázích nemoci se drasticky zpomaluje metabolismus a s ním i potřeba jíst a pít. Neutuchající chuť na syrové maso ovšem zůstává.

Žádný další vývoj nemoci nebyl pozorován.

 

Zdá se také, že virus “přebíjí” mnohé dosavadní nemoci u nakaženého a úplně je zahubí. Předpokládá se tedy, že nakažený nemůže zemřít nenásilnou smrtí.

 

Poškrábání a pokousání nakaženým v poslední fázi, tedy při přímém kontaktu, přichází první příznaky u postiženého v průběhu hodin a do poslední fáze se dostává již čtvrtý den.

Pro imunní jedince je to naštěstí i v tomto případě úplně neškodné, kromě možné infekce.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Tyto informace slouží hráčům jako opěrný bod k událostem v minulosti, aby nedocházelo k nesrovnalostem ve výpovědích postav o pandemii, historii země a dalších událostech výše popsaných.

Při tvorbě příběhu vaší postavy berte ohled na to, co vaše postava může vědět.

Příklady: Myslivec z hor nemá páru o evakuaci a pandemie ho moc neovlivnila. Někdo z vnitrozemí o evakuaci slyšel, přišel pozdě a o výsledku evakuace nemá ani tušení. 

Člověk žijící roky v izolaci ještě v době před Pandemií by se ještě stále teoreticky mohl infikovat a “proměnit”.

Prepper při prvních náznacích pandemie mohl zalézt do atomového krytu a vylezl až teď.

Možností je mnoho!

 

Ostrov má svůj příběh, který prozatím není veřejný, proto se mu ve svém příběhu vyhněte, nebo se poraďte s autorem loru, Provazem.

 

Nakažení, infikovaní, ale ne ZOMBIE!

Jak jste se mohli dočíst výše, tak víte, že nakažení lidé na tu nemoc nezemřeli, ale jen se jim plynule změnilo chování. Na fyzické odolnosti jim to nepřidalo, dají se snadno zneškodnit.

Zombie jsou oživlé mrtvoly, které jde zabít jen poškozením mozku, což v DayZ bez modu simulovat nelze. Takto to ke všemu vývojáři zamýšleli.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------

S jakýmikoli dotazy týkající se Loru se raději už při tvorbě příběhu postavy obraťte na Provázka. Hlavně nezapomeňte na časové zasazení!

 

Je to prostě Armaverse až do 16.8.2013, kde se tento lore od univerza odděluje a vzniká tak alternativní realita (viz. Pandemic Lore). Události Arma 3 se tak již nemohly stát. Celý lore ostrova samotného je však námi smyšlený.