Jméno a příjmení:
Erik Lukašenko
Pohlaví: Muž
Národnost: Česká s Ukrajinskými kořeny
Věk: 25
Stav: Svobodný / Sourozenec Zdena Lukašenko / Otec Jan Lukašenko
Místo narození a pobytu: Novodimitrovsk
Dosažené vzdělání: Střední s Maturitou
Zaměstnání: Kuchař
Zdravotní stav: Dobrý / Přišel jsem o prst při mletí masa na karbanátky
Vlastnosti: Nebojácný, Silný, dokážu si poradit za každých podmínek, Nemám rád lež a křivdu, Málo komu důveřuji, Jsem zavislí na Marihuaně a s bratrem si občas dáme, o této vlastnosti náš otec (Jan Lukašenko) neví
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Současný pobyt: Novodimitrovsk
Schopnosti a neschopnosti: Dokážu vystopovat zvěř díky našemu otci který nás k tomu vedl. Výborný kuchař a zahradník. Řidičký průkaz nevlastním má ho můj starší bratr. Už od školy mám svůj kuchyňský sekáček dovezený z Japonska
Příběh:
/PŘED APOKALYPSOU
Pocházíme z velké rodiny a máme přes několik bratranců a sestřenic. S bratrem jsme se narodili v Novodomitrovsku. Na základní školu jsme dojížděli do Severogradu kam nás vozil náš otec. Jelikož můj sen byl stát se nejlepším kuchařem v Černorusi
musel jsem se přestěhovat na kolej do Chernogorsku kde jsem se přihlásil na školu Gastronomie a úspěšně jsem zakončil své vzdělání maturitou. Po dokončení školy jsem se vrátil zpátky ke své rodině do Novodimitrovsku
Kde jsem si otevřel malou Restauraci kousek od našeho rodného panelového domu. Po návratu mě otec učil jak správně vystopovat zvěř. Jelikož jsem se v průběhu studia naučil pracovat s masem protože jsem měl brigádu v jednom řeznictví v Chernogorsku
Neměl jsem problém se zabitím jelena nebo jiné divoké zvěře a následním naporcováním. Jednoho dne při takzvaném dni Z jsem připravoval na druhý den Karbanátky z kančího masa, když v tu ránu jsem slyšel na ulici křik, šel k oknu a viděl malé dítě plakat.
řekl jsem si klasika a vrátil se k práci. Melu maso a najednou mi něco rozbilo okno v restauraci a já se lekl. Díky tomu jsem si umlel i část svého prstu. Něž jsem se ztačil zorientovat něco vtrhlo do mé restaurace a začalo ničit vše co vidí. Neotálel jsem a začal jsem utíkat.
/PO APOKALYPSE
Běžel jsem a nevěděl jsem co se děje. Bratra jsem nemohl najít, ale když jsme byli děti chodívali jsme si hrávat na zříceninu hradu na černém kopci a zároveň jsme věděli že je to náš druhý domov.
Moje jasná cesta vede na zříčeninu hradu a doufám že tam naleznu bratra, ikdyž měl menší úraz v rámci školy a nechalo to na něm jisté poznatky, doufal že ho tam najdu. Otec je též nezvěstný ale bohužel o téhle naší skrýši nemá ani potuchy. Doufám že žije a že se zase shledáme jako rodina
otec je alkoholik, najdu ho v nějaké hospodě? Kráčím cestou a čím dál jsem tím potkávám víc divně chodících lidí kteří prakticky požírají vše živé. Při své cestě se mi nepodařilo být prakticky neviditelný a v lese po mě jeden z těchto nemocných vyběhl a měl jsem pocit že mě chce zabít. Musel jsem se bránit. Nic jiného mi nezbývalo.
Podařilo se mi ubránit se svým japonským nožem který mám stále na opasku v pouzdru. Čím dál jsem šel tím jsem měl méně strachu. Z utíkání se stal boj o přežití. Přestal jsem se bát a z bránění sebe samého se stala zábava a začátek mého nového já. Bude to dlouhý boj ale před žádným virem už nehodlám utíkat.
Budu je likvidovat jednoho po druhém. Nebudu se skrývat pujdu jim naproti. Začínám bláznit a nevím co se semnou děje. Začíná se mi líbit likvidace těchto Nemocných. Můj sen je najít bratra a otce a začít budovat zpátky to co jsme měli (Restaurace, bratrův autoservis)
