Příběh:
Jmenuji se Anton Čechov. Je mi 45 let a narodil jsem se v Moskvě. Žil jsem v chudinské čtvrti kde jsem se naučil že přežiji jen ti nejsilněji. Moje rodiče jsem ztratil v 8 letech kdy je přejelo auto. Vystudoval jsem vojenskou univerzitu v Moskvě kde jsem se stal ostřelovač. Byl jsem nasazen v Čečenské válce kde přišel o život můj kolega a kamarád z dětství Atom. Po teto válce jsem byl poslán do psychiatrické léčebny kde zjistily že mam rozdvojenou osobu. Ale přesto mě po několika letech armáda znova povolala do služby přesněji do Chernarus.
Moje mise začala podporou průzkumné skupiny, která měly zjistit co se děje v teto oblasti. Par dni se nic nedělo ale čtvrtý den se všechno směnilo. Jednotka kterou jsem měl chránit napadly nějací tvorově poblíž města Vybor. Myslel jsme prve že to byly nějací teroristé ale pravda byla vice děsivá. Když jsem vběhl do budovy kde se naposledy nacházela jednotka kterou jsem měl chránit našel jsem jen ohryzané mrtvoly. Po pečlivém průzkumu jsem se zděsil při zjištěni že mrtvé vojáky nesežraly psy nebo jiná stvořeni ale lidé. Hned jsem začal prohledávat mrtvoly a hledat vysílačku abych mohl ohlásit co se stalo s jednotkou. Všichni vojáci měla své vysílačky zničeně nebo je vůbec neměla. Po 15 minutách prohledávaní mrtvol jsem uviděl jak jedno z těl se začalo hýbat. S naději že někdo přežil jsme rozběhl k vojákovi, ale to co jsem uviděl mě vyděsilo. Voják neměl spodní čelist a z hrudníku mu začaly vypadávat střeva a jiné orgány. Vytasil jsem svůj revolver a vpálil jsme do vojáka čtyři náboje ale i přes to že voják odletěl několik metru dozadu tak se znova zvedal na nohy. S ještě větší hrůzou jsem si uvědomil že i zbytek jednotky se zvedá na nohy. Jediná věc co mi už Zbejvala byla vzít batoh s výbušninami a hodit ho mezi ně a odpálit. Objevil se záblesk světla a před mima očima mi proběhl cely můj život a pak tma ale v té tmě se něco ozvalo. Byl to hlas ale to podivnější bylo že ten hlas zněl jako můj ale přesto to nebyl můj hlas byl to hlas mého druhého já. Ten hlas který říkal tak strašné věcí které bych nikdy neřekl, ten hlas byla moje druha temná stránka. Ta stránka které byla schopna vše udělat. I sníst člověka by dokázala. S touhou aby vše utichlo jsem zařval na moji druhou stránku ''Bud sticha,, ale temný hlas se jen zasmál a řekl " Mě se nikdy nezbavíš protože jsem ty a ty jsi já,, . S velkým udivením jsem se probral a zjistil jsem že jsem před budovou ve které jsem odpálil výbušniny a tlaková vlna z výbuchu mě vyhodila z okna. Po zkontrolování jsem zjistil že jsem skoro netknutý. Zadne zranění jen menší odřeniny.
Náhle jsem koutkem oka zahlédl pohyb, dva muže kteří kráčely ke mně s úsměvy na tvářích. Tito dva muži mě svázali a odnesly do svého tábora v lese. Po pečlivém poslechu dvou mužů jsem zjistil že jsou to Američane. Promluvil jsem na ně a oni se rozesmáli a jeden znich řekl "Johne to mě podrž chytily jsme Rusaka a podle jeho oblečeni tak dokonce ostřelovače. ,, Ten koho oslovil jako Johna se rozesmál a odpověděl " Elayhe but zticha jde vidět že tenhle maník má tolik štěstí že přežil výbuch a nemá ani škrábanec. ,, Elayh se ještě víc rozesmál a vytáhl nuž. Náhle jsem si uvědomil že tohle musí bejt můj konec a už nic mě nezachrani ale Elayh místo toho aby mě zabil tak misto toho mi sundal pouta a podal ruku se slovama " Tak vítej u náš doma Rusaku. ,, Podíval jsem se na něj a řekl jsem " Neříkej mi Rusaku mé jméno je Anton, Anton Čechov. Nechal jsem ho aby mi pomohl na nohy a Johne řekl " Mužes nás naučit střílet a podobně ? ,, . Tato otázka mě překvapila, ale po tom všem co jsme udělal, kolik jsem lidi zabil, jsem si řekl že tohle muže byt moje vykoupení a mohu konečně něco dobrého udělat a někoho zachránit.
