LORE SERVERU

Černarus

Livonia

(NEAKTIVNÍ)

★ ČERNARUS ★

Malý suverení stát, jenž byl součástí Sovětského svazu. 

Jižní Zagorie, část země, ve které přežíváme, je jen malá část této malé země.

1.png

Vlajka

5.png

Státní znak

Bříza (instrumentální a slova)

Novigrad

Jižní Zagorie, Utes, Bystrica, Bukovina a další.

Černaruská Koruna

Čeština, Ruština, Slovenština

Republika

Pravoslavná Církev

3 000 000 černarusové, 800 000 etničtí rusové, 90 000 ostatní

UTC +3

Hymna:

Hlavní město:

Regiony:

Měna: 

Úřední jazyk:

Státní zřízení:

Dominantní náboženství:

Populace:

Časové pásmo:

Armádní složky

CDF (Chernarussian Defence Forces) Černaruské Ozbrojené Síly - Kombinované síly republiky Černarus, jejíž výzbroj se skládá ze starší sovětské techniky a výzbroje. tzn. T-72, BVP, BRDM, Grady, Uraly, UAZ, Suchoje, Mi-8, Mi-24, AK-74, SVD, Makarovy, atd.

Díky pozdějšímu členství v NATO se jim dostal kvalitnější výcvik.

"Ve jménu svobody, rovnosti a bratrství národa, přísaháme že budeme bojovat za svobodu a nezávislost Republiky Černarus." -Přísaha CDF

Obyvatelstvo

Venkovani jsou většinou farmáři a lesníci, kdežto měšťáci pracují spíše v továrnách a přístavech. Černarusů je zde samozřejmě drtivá většina. Na severu země jsou rusové v etnické menšině. Většina místních má česko-ruská jména. V televizi se dost často vysílaly, díky společné řeči, české a slovenské pořady.

Obchod

Ekonomika země funguje převážně na exportu. Nejvíce se vyváží alkoholické a nealkoholické nápoje, které jsou oblíbené po celém světě, hlavně v oblasti Zeleného moře. Země se také proslavila vývozem zbraní.

Černaruská Občanská Válka - Zářijová krize (September Crisis)

2008 - I dlouho po pádu Sovětského Svazu se našli proruští separatisté, kterým se nelíbila otevřenost západu a chtěli připojit Jižní Zagorii k Rusku. Říkali si ČDKZ (Černaruské Hnutí Rudé Hvězdy - Чернарусское Движение Красной Звезды - Chernarussian Movement of the Red Star), neboli Čedaci. Brojili proti vládě a páchali válečné zločiny na pro ně nepohodlných obyvatelích. Čedaků ale bylo mnoho a jejich arzenál byl tvořen technikou ukořistěnou od CDF a nákupu z černého trhu.

2009 - Vládní jednotky se Čedakům podařilo zatlačit až k Zelenogorsku a získat kontrolu nad většinou regionu J. Zagorie a Utesu. Po obsazení Černogorsku, hlavního města regionu, požadovali připojení k Ruské Federaci. Ruská vláda toto odmítala, a tak ČDKZ vyhlásilo jimi dobytá území jako Černaruskou Socialistickou Republiku.

Krom Čedaků byla ovšem v oblasti přítomna ještě vlastenecká a konzervativní partyzánská organizace zvaná Národní Strana (NAPA - National Party), skládající se převážně z prostých obyvatel a vysloužilých vojáků. Jelikož jejich činnost nebyla ani zdaleka legální, neměli dobré vztahy s vládou už jen za jejich konzervativní názory. Ta je tak házela s Čedaky do jednoho pytle. Oběma skupinám byly přisuzovány válečné zločiny, ale důkazy chyběly.

Zoufalá vláda Černarusi požádala o pomoc Americké spojence v oblasti, kteří zde do té doby působili jen jako vojenští poradci. Z vrtulníkové výsadkové lodi USS Khe Sanh, operující v oblasti se svým svazem, byl 8.10. v brzkých hodinách vyslán průzkumný tým Razor, který v oblasti Pusty měl zničit komunikační stanici Čedaků. Úkol splnil, ale objevil zde Čedaky mučené civilisty, popravené vojáky CDF a dokonce masové hroby v lese za vesnicí, o kterých jim řekli místní.

Po rozednění 27. MEU (Marine Expeditionary Unit) dostali zelenou k intervenci a za jejich asistence se po necelém měsíci bojů vládě podařilo získat zpátky kontrolu nad většinou regionu.

Do rohu zatlačení Čedaci ale provedli bombový útok na Rudé náměstí v Moskvě. Všechny důkazy ale nasvědčovaly, že to udělala NAPA. Rusové tak poukázali na neschopnost američanů a požadovali jejich okamžité stažení z oblasti a převzetí situace do vlastních rukou. Ruské jednotky byly poslány do země jako mírové síly, aby se s NAPA vypořádaly. Američané tak byli donuceni zemi okamžitě opustit.

V zemi byl nedobrovolně zanechán tým Razor ,který se spojil s NAPA. Ta měla mezi lidmi, narozdíl od Čedaků, lepší reputaci. Čedaci za podpory rusů opět získali kontrolu nad velkým územím. Razor tým brzy přesvědčili vládu, že NAPA nemá s útokem v Moskvě, a dalšími zločiny, nic společného. Razor tým tak zajistil spojenectví mezi CDF a NAPA, aby se společně postavili společnému nepříteli, Čedakům. Jelikož během svého pobytu nasbírali další důkazy válečných zločinů ze strany ČDKZ, USMC (27. MEU) znovu dostali od OSN zelenou k intervenci. Jeden z přeběhlíků od ČDKZ, výměnou za amnestii, prozradil stanoviště na ostrově Skalisty, kde se ukrýval Lopotěv, poslední z pohlavárů ČDKZ. Razor týmu se ho podařilo zajmout a předat rusům, kteří s ním pak spokojeně zemi opustili a zrušili status NAPA jako teroristické organizace.

Jak se pak ukázalo, tak onen teroristický útok a válečné zločiny zorganizovali ČDKZ pod taktovkou jistého Karelina se svým Specnaz týmem, který v oblasti tajně operoval na vlastní pěst, způsobil celou tuto krizi a tahal za nitky. Kromě toho také lovili američany. Karelinův tým se pokusil překazit předání Lopotěva, ale selhali a byli zabiti Razor týmem.

Rusové pak byli ze země staženi a spojenecké síly naprosto rozdrtily zbytky ČDKZ, které bez vedení neměly žádnou šanci.

I když největší podíl v zažehnání krize nesl Razor tým, vlády jejich účast nikdy neuznaly kvůli mezinárodním vztahům, stejně jako Karelinův tým. Mezi obyvateli Černarusi se ale pravda šíří jako pověst.

Po válce je přítomnost ČDKZ v zemi téměř non-existentní, téměř. USMC a CDF mají společnou základnu na ostrově Utes, 20km jihovýchodně od Černogorsku. Po operaci Arrowhead, roku 2012, bylo několik oddílů CDF vysláno do sousedního Tákistánu jako součást mírových sil OSN.

LIVONIE

Malý suverení stát, jenž byl součástí Sovětského svazu.

Region Nadbór, část země, ve které přežíváme, je jen malá část této malé země.

Vlajka

Státní znak

Hymna:

Hlavní město:

Regiony:

Měna: 

Úřední jazyk:

Státní zřízení:

Dominantní náboženství:

Populace:

Časové pásmo:

Mazurek Dąbrowskiego (instrumenální)

Andrzejów

Nadbór a další

Livonský zlóty

Polština, Čeština

Republika řízená parlamentem

Katolická církev, Pravoslavná církev (na běloruském pohraničí)

2 100 000 livonci, 340 000 poláci, 190 000 litevci,140 000 lotyšové,

80 000 bělorusové, 60 000 estonci, 40 000 rusové, 20 000 ostatní

UTC +2

Historie

Pravěk: Říká se, že první osadníci se na území Livonie usadili v oblasti dnes téměř opuštěného regionu Nadbór.

Nikdy ale nebyl proveden větší archeologický průzkum, aby se tento mýtus potvrdil.

 

Středověk: Jan z Branawi (1213-1265), také známý jako “Krvavý baron” díky jeho hrdinským činům v Bitvě o Bajorki, žil v Bělawi, kde on a jeho nástupci bránili ze svého hradu zemi před Řádem německých rytířů až do roku 1306. 

 

Založení: Stát Livonie byl založen až roku 1920 polským generálem Zbigněvem Sokolskim, který se vzbouřil a sympatizoval s válečnými a politickými uprchlíky ze severních pobaltských zemí.

 

Druhá světová válka: Roku 1939 se země “demokraticky” stala součástí Sovětského svazu, stejně jako sousední státy. Země se později stala bojištěm mezi dvěma giganty, Nacistickým německem a Sovětským svazem.

V prosinci (decembri) 1944 se městečko Topolin proslavilo jako místo krvavého masakru, kde postupující Rudá armáda zdecimovala ustupující divizi Wehrmachtu.

 

Sovětská okupace: Sověti si během i po válce násilím podrobovali Livonský národ. Do roku 1965 násilně potlačovali jakýkoliv pokus o převrat a likvidovali všechny partyzánské skupiny, což se jim nakonec také podařilo.

 

Nezávislost: S takzvanou “Zpívající Revolucí” na přelomu osmdesátých a devadesátých let se Lovinie po vzoru sousední Litvy, Lotyšska a Estonska postavila Sovětskému nátlaku. 

Roku 1991 tak Livonie opět získala svou suverenitu a o deset let později dokonce vstoupila do NATO jako rovnocenný člen díky strategicky důležité oblasti zvané “Andrzejówský koridor”, který otevírá cestu k dalším členským státům NATO.

Armádní složky

Livonian Defence Forces - LDF - Livonské Obranné Síly - Livonskie Siły Obronne

Livonskou armádu tvoří převážně pěchota a motorizované/obrněné jednotky.

Letectvo, ačkoli relativně malé, také není radno podceňovat.

Kvůli vnitrozemní poloze nemá LDF žádné námořnictvo.

Nejznámější ze speciálních jednotek je 5. Regiment, který se zodpovídá přímo nejvyššímu velení.

Z počátku výzbroj tvořila převážně východní technika a vybavení. Pomalu se přezbrojovalo na techniku západní, díky členství NATO. Na novou výzbroj pro pěšáky už nedošlo, vyjímkou byly speciální jednotky a vyšší hodnosti. Ministerstvo obrany v tomto případě raději investovalo do vývoje vlastní útočené pušky, jejíž vývoj ale byl pomalý.
Členství země v NATO bylo ohroženo během občanské války v Černarusi roku 2009, protože se některé kusy těžké techniky daly vystopovat právě do Livonie, kde si tehdy zkorumpovaná vláda chtěla přivydělat prodáním této staré, vyřazované techniky na černém trhu.

Oblast Nadbór, přesněji její zalesněná část na jižním břehu řeky Běla, byla od druhé poloviny 90. let využívána jako vojenský výcvikový prostor.

Kvůli členství v NATO se LDF účastnilo mnoha společných misí po celém světě.

Demografie

Většina občanů je polského původu, zbytek tvoří z velké části uprchlíci ze severních pobaltských zemí, kteří přišli s velkou vlnou na začátku 20. století.Původní Baltsko-slovanské nářečí dnes znají už jen pamětníci.

NADBÓR představuje jeden ze tří správních obvodů země a je součástí Andrzejowského kraje.

Tato oblast byla dějištěm několika historických událostí. Například onen masakr zdecimované divize Wehrmachtu prchajícího před trestným praporem Rudé Armády, nebo zde byla největší líheň protisovětského odboje v zemi z doby okupace, než byl odboj úplně rozdrcen.

Jižní část této oblasti byla obydlena jen minimálně, a tak právě zde vznikl, po získání nezávislosti, vojenský výcvikový prostor.

Civilnímu obyvatelstvu byla vyhrazena severní část. Většina z nich jsou farmáři nebo lovci, kteří v oblasti žili po generace.

Říká se, že Nadbór dal vzniknout oblíbené Livonské pochoutce zvané “jarzäbnica”, což je ovesná kaše přelitá hořkokyselým jeřabinovým džemem.

Toto tvrzení se ale nedá potvrdit ani vyvrátit.

Většina oblasti je pokryta hustými smíšenými lesy, věčně zalévané vydatnými letními dešti. Jde o proslulý houbařský ráj, kde se vyskytuje mnoho jedlých druhů hub. Je zde k nalezení také prudce jedovatá Čepičatka jehličnanová, jejíž populace je z celého světa nejpočetnější právě v těchto lesích.

Jelikož je jižní část oblasti téměř neobydlená a do vojenského prostoru je celoročně zakázaný vstup, žije zde i mnoho druhů zvěře, jako jeleni a divoká prasata.

Tyto podmínky ovšem nahrávají i predátorům jako vlci, kterých se odhaduje na 700 kusů jen v této oblasti a jejím okolí. V posledních letech byly pozorovány i exempláře eurasijského medvěda hnědého.

Povodí řeky Běla, v severní části oblasti, se přezdívá “Údolí Květů”, které je na severovýchodě zakončeno vřesovišti a bažinami.

Úrodná půda v okolí se využívá k zemědělství a v minulosti kvůli jejímu rozšíření bylo vykáceno mnoho lesů.

Livonské demonstrace - Krvavý leden

V zemi od rozpadu východního bloku vzniklo a zaniklo několik extrémistických skupin. Poslední dvě z nich soupeří do dnes. Krajně levicová Rudá Vlna - CF (Czerwona Fala), mající ve znaku srp a kladivo v rudé hvězdě, se již od konce 90. let snaží o převrat. I přes většinový nesouhlas s názory a způsoby této skupiny, má mezi lidmi mnoho podporovatelů. Mezi bezpočtem demonstrací bylo i několik pokusů svrhnout “fašistickou” vládu a nastolit anarchii. Tyto akce bývají většinou velminásilné a několikrát bylo potřeba povolat i armádu. V tom nejhorším případě, k čemuž se dostaneme, bylo dokonce povoláno několik oddílů spojenecké Černaruské armády.

Ta druhá skupina si říká Synové Zbigněva Sokolského (SZS (Synowie Zbigniewa Sokolskiego)(Rivalskou CF přezdívaní “Divize SS”), Krajně pravicová, ultranacionální strana, která vznikla jako protipól k Rudé Vlně. Setkání těchto dvou skupin většinou končí, při nejlepším “pouze” vážnými zraněními na obou stranách. Dokonce se říká, že největší podíl na celkovém počtu vražd v zemi má právě tato skupina, protože údajně vyhledává členy CF a likviduje je. Jejich cílem je připojit Lovinii k Polsku.

Činnosti obou skupin byly považovány za ilegální, ale účinnost policejních razií snižoval fakt, že mnoho členů policejních složek protizákonné jednání SZS přehlíželo. 

K oslavám dvacátého výročí samostatnosti Livonie, dne 1.1.2011, Rudá Vlna zahájila masivní demonstraci v hlavním městě Andrzejów a vyžadovala okamžitou demisi vlády. Počet demonstrantů se odhaduje na 15 000.

Demonstraci doprovázelo rabování a poškozování soukromého majetku a situace se brzy vymkla kontrole.

K vyvolání chaosu dopomohlo i to, že si mnoho demonstrantů k této příležitosti obstaralo střelné zbraně a výbušniny. Doslova si prostříleli cestu skrz policejní formaci do budovy parlamentu, který následně zapálili. Členové vlády, kteří v budově ten den byli přítomni, byli naštěstí včas evakuováni. Požár nebylo možné hasit, kvůli ozbrojeným demonstrantům v okolí budovy.

Celý Andrzejów se ještě ten den stal válečnou zónou a Rudá Vlna byla prohlášena teroristickou organizací.

Byla nasazena armáda, včetně obrněné techniky, aby se s teroristy vypořádala. Později se zúčastnilo i několik oddílů CDF, které v rámci NATO byli na společném zimním cvičení v nedaleké oblasti Nadbóru, a také malý oddíl USMC, který má základnu na západním konci Andrzejowského koridoru.

Do vzniklého chaosu se ještě začali motat SZS a v několika případech dokonce táhli za jeden provaz s armádou proti CF.

Většina civilního obyvatelstva se z města do druhého dne od začátku demonstrace evakuovala. Mezi nimi bylo mnoho členů CF, kteří nebyli tak zarytí do jejich věci a chtěli se nenápadně vytratit. Několik z nich se podařilo zadržet, ale odhaduje se, že několika stovkám se podařilo uniknout.

Po několika dnech se drtivá většina demonstrantů vzdala, ale takové množství lidí nebylo možné zadržet, a tak bylo pozatýkáno jen pár stovek nejhorších dasažitelných případů.

Ti nejzatvrzelejší se dokázali držet téměř 14 dní, kdy bylo město dům od domu prohledáno a vyčištěno.

Počet mrtvých se odhaduje na 800, z toho 36 členů vojenských složek, 121 policistů, 2 záchranáři, 3 reportéři, 1 popelář a minimálně 40 civilistů. Zbytek byl na straně CF a SZS.

Dále na 6000 zraněných, z toho 1500 vážných.

Počet zadržených osob převyšoval 1000 a bylo třeba některé poslat do věznic v sousedním Polsku.

Způsobené škody se odhadují na 900M zlótých.

Parlament byl do doby, než se zrekonstruuje ten původní, přesunut do Stokowska.

 

Až na občasné razie, výtržnictví a vandalismus, se podařilo i s těmito skupinami udržet klidnější atmosféru

☣ PANDEMIC LORE ☣

V polovině srpna (augusta) roku 2013 bylo skupinou lovců nalezeno zachovalé tělo pravěkého člověka, které částečně odkrylo ustupování ledovců v divočině na Sibiři.

Na místo se vydala mezinárodní expedice, která odhadla stáří těla na 80 000 let. Jde tak o nejstarší takto dochované tělo, které bylo objeveno. Pojmenováno bylo “Děda Mráz”, což se jistým severním zemím moc nelíbilo. Tak se název změnil na “Iceman”. Tělo bylo následně převezeno do Moskvy, kde bylo připraveno k vystavení v místním muzeu, k čemuž došlo už měsíc po nálezu.

Nic moc zvláštního, že?

Jenže Iceman byl nositel neznámého viru. Všichni, co s Icemanem manipulovali, včetně členů expedice z několika koutů světa, se jím nakazili a nevědomě šířili mezi kolegy, příbuznými a jejich okolí.
Virus byl ale objeven až po měsíci, kdy už byl rozšířen zhruba v polovině světa. Okamžitě se vytvořily karanténní oblasti, značně se omezil obchod a turismus, a samozřejmě se začalo s výzkumem vakcíny. Virologové tento virus pojmenovali H4N7-Z. Církve to považovaly za apokalypsu či boží trest. Většina těžce zasažených zemí vyhlásila stanné právo na dobu neurčitou.

I přes veškerá opatření se virus rozšířil i do zbytku světa. Dva měsíce po vypuknutí pandemie už slovem “karanténa” byly označované celé budovy, ulice, části měst, ostrovy a v některých případech i celá velkoměsta!

Světová zdravotnická organizace (WHO) odhalila, že jen asi 10% populace planety je z neznámých příčin úplně imunní. Také byl vystopován zdroj viru, “Iceman”. Ten byl na popud OSN převezen do speciálních, přísně střežených, laboratoří za městem. Tam začal další výzkum vakcíny. OSN tam také, po dlouhých dohadech s Ruskem, vyslalo vlastní lidi, ale výzkum se ani nadále nedařil, z části kvůli špatnému přístupu ruské strany.

Virus dostal název “Sibiřská chřipka”.

 

V ulicích se začaly šířit graffiti, plakáty a letáky s nápisy ZOMBIE, za což buřiči nakažené mylně označovali (vysvětlení pojmu níže), a hesla osočující vládu ze lží, což vyvolávalo ještě větší nepokoje. OSN tedy vydalo prohlášení, že výzkum vakcíny je na dobré cestě, což byla lež, ale na zklidnění situace postačila.

Tři měsíce od vypuknutí pandemie se H4N7-Z už neměl kam a na koho šířit.

Virus se sice už dál nevyvíjel, ale karanténní oblasti byli přeplněné. Ve výjimečných případech se několika infikovaným podařilo utéct a usmrtit několik lidí. Tyto situace se naštěstí daly rychle vyřešit ať už pochytáním nebo usmrcením infikovaných.

Podobné příhody OSN nechtěla nadále tolerovat.

 

Dne 16.12.2013 v 8:37 ráno Ženevského času, přišlo OSN s drastickým řešením.
Okamžitou likvidací všech nakažených!
Nastal "Den Z", jak mu někteří později říkali.

Velení vojenských sil po celém světě začala s “očistou” zhruba ve stejný čas.

V Černarusi se s tím začalo ve 12 hodin poledních místního času.

Zprvu to šlo hladce a koordinovaně. Situace se ale vymkla kontrole, nakažení ve vrcholném stádiu nemoci unikli, nebo spíše byli vypuštěni. Byly spatřeny osoby, jak nakažené vypouští na svobodu. Pravděpodobně nějací “ochránci práv nakažených”, i takoví se našli, byli dosti organizovaní a byli po celém světě. To byla asi hlavní příčina, která spustila začátek konce.

Boj o přežití začal.

Infikovaných bylo mnoho a roztroušené týmy vojáků a policistů neměli šanci je zastavit.

Nejkrvavější byla první hodina, tisíce lidí zmasakrováno.

Začala se narychlo organizovat evakuace přeživších po vodě, ve vzduchu i po zemi.

Mezitím se část armády pokoušela infikované zatlačit, ale ti neustupují, ani se neunaví.

Po osmi hodinách bojů se ta hrstka přeživších vojáků stáhla, nebo desertovala.

Přísun elektřiny do měst trval až do druhého dne večer, kdy definitivně nastal “blackout”.

Všechny evakuační lodě zmizely na moři už v prvních hodinách události.
Vrtulníky z evakuačních táborů létaly nad moře ještě několik dní, dokud se nepřerušilo spojení.

Podařilo se evakuovat jen zlomek přeživších.

Mnozí už dříve, nebo až při tom chaosu, opustili města a odjeli na venkov, uprchli do divočiny, nebo se ukryli v podzemních úkrytech.

Mnoho lidí zneužilo této situace a okrádalo nebo rovnou zabíjelo druhé.

Vytvořily se celé skupiny přeživších, dobrých i špatných, vojenských i civilních.

Jejich počet se ale časem redukoval, ať už kvůli nemocem, nedostatku potravin, střetu s infikovanými nebo jinými skupinami.

Později přece jen vznikla různá společenství přeživších v menších vesnicích, ohrazených areálech, které se podařilo vyčistit od infikovaných, nebo si vybudovali vlastní osady. Hlavním zdrojem obživy se stal lov, sběr zásob a agrikultura. Některé osady mezi sebou navázaly obchodní vztahy, ale některé dokonce mezi sebou i válčily. Proto nikde nebylo bezpečno. Neustále hrozilo nebezpečí nejen od toulajících se infikovaných, ale i od ostatních přeživších. Díky tomu mnoho takových míst zmizelo a bylo zapomenuto.

 

Dětem narozeným po Dni Z se začalo říkat Generace P, jako generace, která Přežila velkou pandemii. Imunita je taktéž dědičná, byť jen od jednoho rodiče.

Příklad na veřejnosti vyvěšených brožur:

POZOR CHŘIPKA

HLAVNÍ PŘÍZNAKY CHŘIPKY

1. Kašel

2. Červené a černé fleky na kůži

3. Silné krvácení z nosu, uší a očí

4. Svalové křeče

5. Zhoršená schopnost myslet

6. Zhoršená koordinace rukou a nohou

7. Chuť na lidské maso

JAK SE PROTI CHŘIPCE BRÁNIT

1. Jezte hodně ovoce a zeleniny

2. Kloktaní alkoholem čistí ústní dutinu

3. Myjte si ruce nejméně 30 sekund

4. Vyhýbejte se kontaktu s nakaženými

Průběh nemoci u jedince infikovaného Sibiřskou chřipkou H4N7-Z:

  • Týden od neinvazivního kontaktu s infikovaným se pozvolna dostavuje kašel.

  • Po třech týdnech se začínají po celém těle objevovat svědivé, černé a červené fleky.

  • V osmém týdnu se přidává krvácení ze všech dutin.

  • V devátém týdnu přicházejí svalové křeče.

  • V jedenáctém týdnu začínají z důvodu krvácení do mozku odumírat některé jeho části, což zapříčiní zhoršení koordinace končetin, zraku a schopnosti myslet. Začínají se také projevovat první náznaky agrese a sklony ke kanibalismu. Z bezpečnostních důvodů se infikovaní od této fáze nemoci zavírají odděleně od ostatních pacientů. Infikovaní se nenapadají mezi sebou, ale útočí pouze na imunní jedince a zvířata, která virus sice nenapadá, ale může být jimi přenesen. To byl pravděpodobně jeden z faktorů, proč se virus tak snadno roznesl do světa navzdory veškerým snahám o zastavení jeho šíření. Později většina infikovanýmii zraněných zvířat zemřela v důsledku infekce či vykrvácení.

  • Mezi jedenáctým a dvanáctým týdnem se agresivita ještě zvýšila. V týdnu třináctém agresivita infikovaných dosahuje vrcholu a zcela zmizí schopnost komunikovat, kvůli odumření určitých částí mozku. V této fázi už se jim nedá říkat lidé.

  • V pozdních fázích nemoci se drasticky zpomaluje metabolismus a s ním i potřeba jíst a pít. Neutuchající chuť na syrové maso ovšem zůstává.

Žádné další příznaky nejsou zatím známé.

 

Zdá se také, že virus “přebíjí” mnohé dosavadní nemoci u nakaženého a úplně je zahubí. Předpokládá se tedy, že nakažený nemůže zemřít nenásilnou smrtí.

 

Poškrábání a pokousání nakaženým v poslední fázi, tedy při přímém kontaktu, přichází první příznaky u postiženého v průběhu hodin a do poslední fáze se dostává již čtvrtý den. Pro imunní lidi je to naštěstí úplně neškodné i v tomto případě.

By Provaz

☣ PANDEMIC LORE ☣

V polovině srpna (augusta) roku 2013 bylo skupinou lovců nalezeno zachovalé tělo pravěkého člověka, které částečně odkrylo ustupování ledovců v divočině na Sibiři.

Na místo se vydala mezinárodní expedice, která odhadla stáří těla na 80 000 let. Jde tak o nejstarší takto dochované tělo, které bylo objeveno. Pojmenováno bylo “Děda Mráz”, což se jistým severním zemím moc nelíbilo. Tak se název změnil na “Iceman”. Tělo bylo následně převezeno do Moskvy, kde bylo připraveno k vystavení v místním muzeu, k čemuž došlo už měsíc po nálezu.

Nic moc zvláštního, že?

Jenže Iceman byl nositel neznámého viru. Všichni, co s Icemanem manipulovali, včetně členů expedice z několika koutů světa, se jím nakazili a nevědomě šířili mezi kolegy, příbuznými a jejich okolí.
Virus byl ale objeven až po měsíci, kdy už byl rozšířen zhruba v polovině světa. Okamžitě se vytvořily karanténní oblasti, značně se omezil obchod a turismus, a samozřejmě se začalo s výzkumem vakcíny. Virologové tento virus pojmenovali H4N7-Z. Církve to považovaly za apokalypsu či boží trest. Většina těžce zasažených zemí vyhlásila stanné právo na dobu neurčitou.

I přes veškerá opatření se virus rozšířil i do zbytku světa. Dva měsíce po vypuknutí pandemie už slovem “karanténa” byly označované celé budovy, ulice, části měst, ostrovy a v některých případech i celá velkoměsta!

Světová zdravotnická organizace (WHO) odhalila, že jen asi 10% populace planety je z neznámých příčin úplně imunní. Také byl vystopován zdroj viru, “Iceman”. Ten byl na popud OSN převezen do speciálních, přísně střežených, laboratoří za městem. Tam začal další výzkum vakcíny. OSN tam také, po dlouhých dohadech s Ruskem, vyslalo vlastní lidi, ale výzkum se ani nadále nedařil, z části kvůli špatnému přístupu ruské strany.

Virus dostal název “Sibiřská chřipka”.

 

V ulicích se začaly šířit graffiti, plakáty a letáky s nápisy ZOMBIE, za což buřiči nakažené mylně označovali (vysvětlení pojmu níže), a hesla osočující vládu ze lží, což vyvolávalo ještě větší nepokoje. OSN tedy vydalo prohlášení, že výzkum vakcíny je na dobré cestě, což byla lež, ale na zklidnění situace postačila.

Tři měsíce od vypuknutí pandemie se H4N7-Z už neměl kam a na koho šířit.

Virus se sice už dál nevyvíjel, ale karanténní oblasti byli přeplněné. Ve výjimečných případech se několika infikovaným podařilo utéct a usmrtit několik lidí. Tyto situace se naštěstí daly rychle vyřešit ať už pochytáním nebo usmrcením infikovaných.

Podobné příhody OSN nechtěla nadále tolerovat.

 

Dne 16.12.2013 v 8:37 ráno Ženevského času, přišlo OSN s drastickým řešením.
Okamžitou likvidací všech nakažených!
Nastal "Den Z", jak mu někteří později říkali.

Velení vojenských sil po celém světě začala s “očistou” zhruba ve stejný čas.

V Černarusi se s tím začalo ve 12 hodin poledních místního času.

Zprvu to šlo hladce a koordinovaně. Situace se ale vymkla kontrole, nakažení ve vrcholném stádiu nemoci unikli, nebo spíše byli vypuštěni. Byly spatřeny osoby, jak nakažené vypouští na svobodu. Pravděpodobně nějací “ochránci práv nakažených”, i takoví se našli, byli dosti organizovaní a byli po celém světě. To byla asi hlavní příčina, která spustila začátek konce.

Boj o přežití začal.

Infikovaných bylo mnoho a roztroušené týmy vojáků a policistů neměli šanci je zastavit.

Nejkrvavější byla první hodina, tisíce lidí zmasakrováno.

Začala se narychlo organizovat evakuace přeživších po vodě, ve vzduchu i po zemi.

Mezitím se část armády pokoušela infikované zatlačit, ale ti neustupují, ani se neunaví.

Po osmi hodinách bojů se ta hrstka přeživších vojáků stáhla, nebo desertovala.

Přísun elektřiny do měst trval až do druhého dne večer, kdy definitivně nastal “blackout”.

Všechny evakuační lodě zmizely na moři už v prvních hodinách události.
Vrtulníky z evakuačních táborů létaly nad moře ještě několik dní, dokud se nepřerušilo spojení.

Podařilo se evakuovat jen zlomek přeživších.

Mnozí už dříve, nebo až při tom chaosu, opustili města a odjeli na venkov, uprchli do divočiny, nebo se ukryli v podzemních úkrytech.

Mnoho lidí zneužilo této situace a okrádalo nebo rovnou zabíjelo druhé.

Vytvořily se celé skupiny přeživších, dobrých i špatných, vojenských i civilních.

Jejich počet se ale časem redukoval, ať už kvůli nemocem, nedostatku potravin, střetu s infikovanými nebo jinými skupinami.

Později přece jen vznikla různá společenství přeživších v menších vesnicích, ohrazených areálech, které se podařilo vyčistit od infikovaných, nebo si vybudovali vlastní osady. Hlavním zdrojem obživy se stal lov, sběr zásob a agrikultura. Některé osady mezi sebou navázaly obchodní vztahy, ale některé dokonce mezi sebou i válčily. Proto nikde nebylo bezpečno. Neustále hrozilo nebezpečí nejen od toulajících se infikovaných, ale i od ostatních přeživších. Díky tomu mnoho takových míst zmizelo a bylo zapomenuto.

 

Dětem narozeným po Dni Z se začalo říkat Generace P, jako generace, která Přežila velkou pandemii. Imunita je taktéž dědičná, byť jen od jednoho rodiče.

Příklad na veřejnosti vyvěšených brožur:

POZOR CHŘIPKA

HLAVNÍ PŘÍZNAKY CHŘIPKY

1. Kašel

2. Červené a černé fleky na kůži

3. Silné krvácení z nosu, uší a očí

4. Svalové křeče

5. Zhoršená schopnost myslet

6. Zhoršená koordinace rukou a nohou

7. Chuť na lidské maso

JAK SE PROTI CHŘIPCE BRÁNIT

1. Jezte hodně ovoce a zeleniny

2. Kloktaní alkoholem čistí ústní dutinu

3. Myjte si ruce nejméně 30 sekund

4. Vyhýbejte se kontaktu s nakaženými

Průběh nemoci u jedince infikovaného Sibiřskou chřipkou H4N7-Z:

  • Týden od neinvazivního kontaktu s infikovaným se pozvolna dostavuje kašel.

  • Po třech týdnech se začínají po celém těle objevovat svědivé, černé a červené fleky.

  • V osmém týdnu se přidává krvácení ze všech dutin.

  • V devátém týdnu přicházejí svalové křeče.

  • V jedenáctém týdnu začínají z důvodu krvácení do mozku odumírat některé jeho části, což zapříčiní zhoršení koordinace končetin, zraku a schopnosti myslet. Začínají se také projevovat první náznaky agrese a sklony ke kanibalismu. Z bezpečnostních důvodů se infikovaní od této fáze nemoci zavírají odděleně od ostatních pacientů. Infikovaní se nenapadají mezi sebou, ale útočí pouze na imunní jedince a zvířata, která virus sice nenapadá, ale může být jimi přenesen. To byl pravděpodobně jeden z faktorů, proč se virus tak snadno roznesl do světa navzdory veškerým snahám o zastavení jeho šíření. Později většina infikovanýmii zraněných zvířat zemřela v důsledku infekce či vykrvácení.

  • Mezi jedenáctým a dvanáctým týdnem se agresivita ještě zvýšila. V týdnu třináctém agresivita infikovaných dosahuje vrcholu a zcela zmizí schopnost komunikovat, kvůli odumření určitých částí mozku. V této fázi už se jim nedá říkat lidé.

  • V pozdních fázích nemoci se drasticky zpomaluje metabolismus a s ním i potřeba jíst a pít. Neutuchající chuť na syrové maso ovšem zůstává.

Žádné další příznaky nejsou zatím známé.

 

Zdá se také, že virus “přebíjí” mnohé dosavadní nemoci u nakaženého a úplně je zahubí. Předpokládá se tedy, že nakažený nemůže zemřít nenásilnou smrtí.

 

Poškrábání a pokousání nakaženým v poslední fázi, tedy při přímém kontaktu, přichází první příznaky u postiženého v průběhu hodin a do poslední fáze se dostává již čtvrtý den. Pro imunní lidi je to naštěstí úplně neškodné i v tomto případě.

By Provaz